Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Frantíci SPEKTR se před pár lety chytli vlny kapel typu BLUT AUS NORD či THE AXIS OF PERDITION a jak už víme z dřívějška, obstáli se ctí.
Od poslední řadovky „Near Death Experience“ uplynula dlouhá doba (v mezičase se kapela připomenula pouze prostřednictvím EP „Mescalyne“) a až nyní se na světě objevuje další kousek. Podobně jako v minulosti, i tentokrát člověka při jeho poslechu napadá, že zúčastnění muzikanti brali při komponování drogy. Hodně drog. „Cypher“ je totiž zfetovaný až běda.
Zatímco předešlá tvorba se nesla v takovém děsivém až hororovém duchu, jako kdyby vás přes noc zavřeli do údajně opuštěného sanatoria pro duševně choré, novinka zní, jako byste byli tamtéž pod vlivem psychoaktivní látky. A paranoia narůstá...
Faktem je, že jednotlivé kytarové linky, neřkuli celé pasáže, jsou hodně zkreslené, pokroucené a řezající, je zde spousta nervních ruchů, industriálních prvků a podobných libůstek, utvářejících tu správnou atmosféru. Místy to posluchač ocení, místy si může klepat na hlavu.
Ať už je to jak chce, cíl zaujmout a vystrašit je splněn a kapela může být i nadále po právu oceňována. Přesto nezapomínejme: drogy jsou špatné, to ano.
Já jsem nadšen. Ty drogy přece jen mají cosi do sebe a když přispějí k nalezení ideálního poměru mezi samotným hudebním výrazivem, byť poněkud zohaveným, a tunami osvěžujících, nikoliv obtěžujících, zpestřujících prvků, nemám proti jejich konzumaci výraznějších námitek. Mkaaay?
12. března 2013
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
Patex
7,5 / 10
Recenzia a hodnotenia navnadili, ale velmi ma to nechytilo.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.