NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Frantíci SPEKTR se před pár lety chytli vlny kapel typu BLUT AUS NORD či THE AXIS OF PERDITION a jak už víme z dřívějška, obstáli se ctí.
Od poslední řadovky „Near Death Experience“ uplynula dlouhá doba (v mezičase se kapela připomenula pouze prostřednictvím EP „Mescalyne“) a až nyní se na světě objevuje další kousek. Podobně jako v minulosti, i tentokrát člověka při jeho poslechu napadá, že zúčastnění muzikanti brali při komponování drogy. Hodně drog. „Cypher“ je totiž zfetovaný až běda.
Zatímco předešlá tvorba se nesla v takovém děsivém až hororovém duchu, jako kdyby vás přes noc zavřeli do údajně opuštěného sanatoria pro duševně choré, novinka zní, jako byste byli tamtéž pod vlivem psychoaktivní látky. A paranoia narůstá...
Faktem je, že jednotlivé kytarové linky, neřkuli celé pasáže, jsou hodně zkreslené, pokroucené a řezající, je zde spousta nervních ruchů, industriálních prvků a podobných libůstek, utvářejících tu správnou atmosféru. Místy to posluchač ocení, místy si může klepat na hlavu.
Ať už je to jak chce, cíl zaujmout a vystrašit je splněn a kapela může být i nadále po právu oceňována. Přesto nezapomínejme: drogy jsou špatné, to ano.
7,5 / 10
Cypher (2013)
Mescalyne (EP) (2007)
Near Death Experience (2006)
Et Fugit Intera Fugit Irreparabile Tempus (2004)
Já jsem nadšen. Ty drogy přece jen mají cosi do sebe a když přispějí k nalezení ideálního poměru mezi samotným hudebním výrazivem, byť poněkud zohaveným, a tunami osvěžujících, nikoliv obtěžujících, zpestřujících prvků, nemám proti jejich konzumaci výraznějších námitek. Mkaaay?
Bad trip za deväť bodíkov!
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.